Dneska probíhala v pra¾ském klubu Prosek poslední, Generelní zkou¹ka na projekt The Wall.

- zápich obsahuje fotky, velmi neoficiální fotky, a taky ukázku nejvìt¹í mo¾né verze sklerózy spojené s maximální roztr¾itostí a imbecilitou autora -

Na dne¹ní den jsem se vylo¾enì tì¹il. Zkou¹ky – to je moje a navíc zkou¹ka na tenhle projekt, to je bombice.

Ráno jsem mìl za úkol vyzvednout bratránka Náèelníka (bubeník ve Vinanu Slitkovi), stavit se na po¹tì a spolu se spolubydlící J. dofrèet do Prahy a trefit na Prosek. Tam jsem mìl vybalit notebook a bìhem zkou¹ky promítat titulky.

Pøesnì tak se i stalo. A¾ do té fáze "vybalit notebook." Vá¾ení, pøedstavte si, ¾e jsem pøi pøíjezdu do Prahy, pøesnì v domluvený èas u klubu plného muzikantù, zpìvákù, smyècového kvarteta, dìtského sboru, osvìtlovaèù, zvukaøù, ruchaøù a já nevím koho je¹tì dorazil naprosto vèas, jen¾e bez toho notebooku, ve kterém mám ty titulky! Byla to JEDINÁ VÌC, kterou jsme mìl vzít, jediný dùvod mé cesty tam. Je to stejné, jako kdyby si houslový virtuoz vyrazil na koncert pì¹ky, ruce v kapsách a s veselou písnièkou na rtech. Bez houslí. Tak¾e jsem si prohlídl zku¹ebnu (kde nebylo plátno), pozdravil se se starými známými figurami a optal se Filipa Bene¹ovského, jestli mì chce zastøelit teï nebo hned. Prej mì nechá ¾ít. Tak jsem se zeptal, co se jako bude dít a on øekl, ¾e teï je¹tì doladí pár písnièek a tak ve dvì si to dáme celý. Bylo jedenáct. A aèkoliv mì od toho zrazoval ("ty vole, neblbni, v tomhle vedru to bude dìsnìj voser"), øekl jsem si, ¾e takhle to tedy fakt nejde. A sedli jsme s Náèelníkem zase do auta a vydali se smìr Pardubice.
Vydali jsme se tam jednosmìrkou v opaèném smìru a skrz èervenou na semaforu. Zøejmì jsem mìl lehce roztr¾itou chvilku... Náèelník nic neøíkal, jen se díval pøed sebe a ka¾dých pìt minut se koukal, jestli je pøipoutaný. Nechápu to... Kdy¾ se nìkdo vrátí po dvou mìsících strávených v Indii a jejích mìstech s její dopravou a bojí se se mnou v autì. Mìl by s tím nìco dìlat ;-).

A u¾ jsme frèeli zase zpátky do Pardubic. Celou cestu ná zpøíjemòovalo Watersovo album Radio K.A.O.S. (jak pøíhodný název...). Hlá¹ka "sole has no eyes" se stala hlá¹kou dne.

Doma jsem èapnul notebook, u benzinky jsem nalapal do nádr¾e nìco benzínu (a staèilo jim za to pùjèit jim tu malou plastikovou kartièku, co jsem nìkde dostal) a dofrèel zase zpátky do Prahy.

V klubu Prosek jsem zjistil, ¾e ve zku¹ebnì není plátno, tak¾e titulkovou .ppt prezentaci sice mám, ale pou¹tìt si ji mù¾u tak maximálnì sám pro sebe (a to jsem si øíkal, jestli mám vzít projektor a i kdy¾ jsem si pøi první náv¹tìvì v¹iml, ¾e tam není, nevzal jsem ho).

Nicménì... samotná zkou¹ka byla dokonalá. Ansámbl se skládá ze dvou baskytaristù, dvou bubeníkù, tøí kytaristù, saxofonisty a klávesáka. Zeï duní, rachotí a valí se. Je to NA-DU-PA-NÝ jako sfiò. Tì¹te se! Pøijeïte!

Na závìr dvì fotky:

Filip Bene¹ovský (s basou)pøi zkou¹ce na The Wall.

Honza Militký (s kytarou) nacvièuje kytarové sólo v Comfortably Num na vrcholu zdi, zatím pouze na vrcholu stolu ;-)